Tak jo, je 27. března, já mám svátek a začínám s kuchařským blogem. Někdo může podotknout, že jsem zaspala, že tahle módní vlna je tu dávno, a že se jenom opičím. Jo, je to tak a mě je to fuk.
Patřím mezi jedince, kteří kouzlo vaření objevili dosti pozdě a ještě je k tomu "dokopaly" televizní pořady. V mém případě to byl pořad BBC s
Ainsley Harriottem před 9 lety. Bylo to vtipné a člověk měl najednou pocit, že vařit je snadné, a že nemusí v kuchyni strávit celý den, aby to za něco stálo. Bylo mi 38, byla jsem na rodičovské dovolené (nevím, proč se tomu říká dovolená) a vaření jsem nijak zvlášť neovládala. Tak jsem začala vařit dle receptů z pořadů BBC, ale i experimentovat a ne vždy s úspěchem. To by se dalo shrnout do dvou příhod se synkem (teď je mu 10). Ta první proběhla asi před 2 roky a po zavolání "pojďte k obědu" slyším: " Tati, já to maminčino vaření zrovna dvakrát nemusím". V tomto případě šlo o experiment s pečenou zeleninou. Ta druhá se odehrála asi před 5 lety úplně beze slov. Upekla jsem čokoládový dort dle receptu mé kamarádky a nesla kousek našemu sousedovi. Synek to zmerčil, rozběhl se za mnou, a když uviděl, že ten kousek dortu dávám pryč z domu, rozplakal se. Tak nevím, ale párkrát se to povede a párkrát ne.