pečená zelenina s bylinkami

Rozhodla jsem se, že si krapet upravím váhu. Pravda, bylo na čase.
Různé saláty ze syrové zeleniny už mi krapet lezou snad i ušima a absenci teplého jídla cítím téměř zoufale. Tak jsem šoupla do trouby nakrájenou zeleninu, počkala si, až bude pěkně opečená a šťáva, kterou pustila, lehce karamelizovaná (ne moc), nakrájela kousek tvrdého sýra a kdybych měla místo v žaludku, snědla bych snad celý pekáč. Tak moc to bylo dobré.

ingredience (množství dle vlastního uvážení):

• cuketa (o délce max. do 25-30 cm, ne takové ty přerostlé bačkory)
• rajčata
• paprika (různé druhy a barvy)
• cibule
• česneková nať nebo několik stroužků česneku
• bylinky (dobromysl, bazalka, majoránka, tymián, ...)
• trochu olivového oleje
• citrónová šťáva a trochu citrónové kůry
• sůl, pepř
• (z další zeleniny se může přidat  lilek nebo fenykl a třeba i jablko)

Všechna zelenina se nakrájí na přiměřené kousky, promíchá s olejem, bylinkami, citronovou šťávou a kůrou, osolí, opepří a šoupne do trouby vyhřáté asi na 180 stupňů (horkovzdušná tak na 150 stupňů). Zelenina se peče asi 45 minut až hodinu. Během pečení se musí občas promíchat.

Pečenou zeleninu mám nejraději jen s tymiánem. Ten tomu dodá příjemnou chuť a vůni. Zeleninu jím samotnou, nebo se může podávat jako příloha k masu.

oui, šéfe, ale dneska se vařit nebude

Nejen láskou a chlebem je člověk živ, ale i zábava má své nezastupitelné místo v lidském bytí. A proto jsme si zašli do kina na francouzskou kulinářskou komedii, která si, kromě jiného, dělá tak trochu legraci i z molekulární kuchyně.


Nějak moc nechápu v čem tkví půvab molekulární gastronomie , ale barevné sulcovité útvary, které bývají často zdobeny kopečky pěny, na talíři nemusím. Ostatně se zdobením jídel pěnou jsem se už párkrát setkala a spíš mi to zvedá žaludek, než aby se mi ladily chuťové buňky.
Mám podezření, že zakladatelé této gastronomie zhlédli seriál Návštěvníci, který je inspiroval k objevení skutečných amarounů, respektive molekulární gastronomie.

celerová krémová polévka

Už zase ten celer. Asi bych si měla založit rubriku "celer 100x jinak", ale nemohu si pomoci, nějak jsem si tuto zeleninu oblíbila. Donedávna moje znalosti o zpracování celeru nesahaly dál, než k nastrouhání do celerovo - mrkvové pomazánky, použití do notoricky známých polévek a do svíčkové omáčky. Kdysi jsem v nějaké vývařovně dostala na talíř celer osmažený v trojobalu s bramborovou kaší, ale byl tvrdý jako šutr. Nejspíš pro to, že ho nakrájeli asi na dvoucentimetrové plátky, které neměly šanci se během smažení propéct. Následkem této zkušenosti je to, že celer v této podobě nemusím, ale celerová krémová polévka, to je jiná ...

remake celerového salátu

Před rokem a kousek jsem zde uveřejnila recept na celerový salát s jablky. Dle statistiky, kterou mohu sledovat, měl tento pokrm asi největší sledovanost ze všech mých příspěvků vůbec. Včera mě napadla něco jako recyklace receptu z důvodu zpracování zbytků. Zní to dosti nechutně, nicméně výsledkem byl velmi poživatelný salát z kuřecích prsou (samozřejmě vařených), pár řapíků celeru, asi tak 1/8 celerové hlavy a pak dalších pochutin.

trocha zeleně ze zimní kuchyně

Pamatuji se, že moje babička mívala celoročně na kuchyňském okně mističku s vodou a v ní byl odkrojený vršek petrželového kořene, který se během několika dní pěkně zazelenal a dala se sklízet petrželová nať. Nebylo jí mnoho, ale na posypání vařených brambor, nebo přidání do talíře polévky to bohatě stačilo.

Taky občas "zasadím" petržel a tohle je výsledek:

Jinak, babička mívala těch petrželí zasazených hned několik, tak 3-4, aby to stálo za to.

jemná rybí polévka

Před deseti lety jsem se ocitla v situaci, kdy nebyl nikdo, kdo by uvařil štědrovečerní rybí polévku. Tehdy nešlo jen o tu polévku, ale i o koupi ryby.
Tohle u nás obstarával s patřičnou péčí můj tatínek a rybí polévka byl jeho majstrštyk. Mamka na přípravu kapra nebyla zato její cukroví a bramborový salát jsou nepřekonatelné.

Táta několik let před tím říkával, ať se dívám, jak ji dělá, ale na vše bylo dosti času. A najednou nebyl, kdo by mě tu polévku naučil. Nevěděla jsem ani jak velké kapry mám koupit, takže jsem dopadla tak, že jsem koupila dva malé a tím pádem bez vnitřností.
Zachránil mě internet. Našla jsem recept na rybí polévku od pana Miloše Štěpničky, který jsem si za ty roky trošku upravila a s výsledkem jsem velmi spokojená. Přeci jen jsem si pár rad a postřehů od táty pamatovala, takže  jeho snaha nevyšla úplně naprázdno. Jeho polévka to ale není a vlastně ani být nemůže, protože i zde platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.

výtečný cibulový koláč pro pana Goldoniho

Krapet zvláštní název pro variaci na francouzský cibulový koláč, když pan Goldoni byl Ital, ale vlastně to je celkem v pořádku, protože synek tomuto koláči říká "koláč něco jako pizza".

 A jak se do toho všeho zamíchal pan Goldoni? Je to prosté. Je to takový oslí můstek. Vždy, když je potřeba na nějaké jídlo hodně cibule, vzpomenu si na divadelní představení Goldoniáda Činoheráku v Ústí nad Labem, které jsem viděla několikrát v době, když jsem chodila na gympl. Pokaždé to bylo trochu jiné, ale skvělé a jednou se to "zvrhlo"  tak, že se celé představení protáhlo o dobrou půlhodinu. Diváci brečeli smíchy, herci taky skoro brečeli smíchy, od smíchu se vám začalo dělat až špatně a na jevišti nebyl nikdo, kdo by chtěl momentální improvizaci zastavit, neb se do ní přidali skoro všichni účinkující. Zmíněnou scénu jsem našla na internetu a tak, než budete číst dále, se na ni podívejte. Určitě vás pobaví, stejně jako mě i po těch letech.