pátek 16. prosince 2011

rohlíčkobraní

Vanilkový rohlíček, ikona českého vánočního cukroví a zdroj mého sebetrýznění.


Snad v každé rodině se MUSÍ dělat na Vánoce vanilkové rohlíčky. Prostě musí, aspoň mě to tak přijde. Já jsem o ně nikdy moc nestála. Bylo to cukroví suché s vrstvou moučkového cukru na povrchu, nic pro mě. Ještě jsem si tak vzala rohlíčky u babičky, protože byly ze špajzu pěkně uleželé a změklé, ale stejně bych se bez nich obešla - ať uleželý, nebo neuleželý.

Prvně mi vanilkové rohlíčky zachutnaly před pár lety, když je přinesla kolegyně do práce na okoštování. Vzala jsem si hned recept a na vánoce uválela svoje první rohlíčky a pak ještě asi třikrát, než jsem ...


...  letos narazila na další recept na vanilkové rohlíčky . Recept se mi hned zalíbil a ironií osudu je fakt, že tenhle samý recept máme asi 20 let doma, a až teď se konečně dočkal svého uplatnění.

Krapet jsem si ho upravila, ale jen v tom smyslu, že jsem spařila 100 g mandlí, sloupla je a namlela je všechny. Přidala jsem do těsta semínka ze dvou vanilkových lusků a neobalila je po upečení v cukru.

Nejhorší fáze výroby rohlíčků je jejich tvarování. Možná se najdou jedinci, kteří se těší, až budou moci válet malé kousky těsta a tvarovat z nich rohlíčky, ale já mezi ně rozhodně nepatřím.
Z kraje výroby to docela jde i mám pocit, že to docela odsýpá. Taky mi chvilku trvá, než se mi podaří ustálit velikost rohlíčku. Nesmí to být žádný rohlík, který se pomalu nevejde do dlaně, ale krásný, malý, křehký rohlíček, kterých se mi do dlaně vejde hora. A to je právě zdroj mého trýznění. Trvalo mi 1 hodinu, než se mi podařilo zaplnit 1 plech rohlíčky (celkem jsem měla 2,5 plechu) a z těsta toho moc neubylo. A to se s těstem krásně dělalo - nelepilo se a nerozpadalo se.



Vždycky, když jsem si u toho rolování rohlíčků, vzpomněla na záda, začala mě pěkně bolet a ještě se mi děla jedna velmi neobvyklá věc. Většinou, když se musí něco tvarovat ručně, uždibovat z materiálu (těsta), tak je tendence výrobku se pomalinku zvětšovat. Mě se ale rohlíčky ZMENŠOVALY! Těsto neubývalo, záda bolela a já si říkala, že jsem pěkný masochista, když se tady patlám s něčím, co po mě nikdo ani nechce, nikdo to doma nevyžaduje, a že jsem asi taky podlehla tomu českému fenoménu, zvaný vanilkový rohlíček.
Budiž mi útěchou a odměnou to, že tohle jsou asi pro mě zatím nejlepší vanilkové rohlíčky, vonící a chutnající máslem, mandlemi a vanilkou.

A příští rok jdu do toho znova!

11 komentářů:

  1. Ahoj Dittko,bez stálic jako rohlíčky a linecké by to u nás nešlo, tyto dva druhy Musím mít,mám výhodu ,že to ostatní dostanu na Dagmaru od švagrové,můj muž pochází z cukrářské rodiny,ona má cukroví Boží,nafotím...Já miluji linecké bez marmelády a ozdob tz,nahé,i rohlíčky tak to musím sama,muž a vnučky furt uždibují nevím kolik krát ještě budu péct....CHICHI,ty srandičky ,co píšu neber nějak vážně,at se ty nabité dny trošku odlehčí....Daja

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Dajo. K tvému nadcházejícímu svátku vše NEJ a hlavně pevné zdraví. Na Dagmaru jsem měla se svojí kamarádkou Dášou takovou fajn skoro tradici - chodily jsem kolem toho 20.12. většinou na svařáka, já jsem přinesla nějaký drobný dárek a perníčky na stromek, poklábosily jsme a bylo to takové příjemné předštědrovečerní setkání. Párkrát se nás sešlo víc a ty další roky už nikdo nikdy nemohl - protože měli všichni moc práce?, tak už jsme ani nikomu neříkaly a scházely jsme se takhle pár let samy. Už se nescházíme a mě to dost chybí, ale Ten nahoře to tak chtěl a nedá se s tím nic dělat.
    S tím cukrovím to máš pěkně zařízené, ale já vlastně taky - valnou část upeče mamka a další teta, já jsem dělala zatím jen ten kolet a rohlíčky.
    Se srandičkama máš pravdu, to musí být. Přeji ti pěknou neděli a oslavu tvého svátku. Ditta

    OdpovědětVymazat
  3. Dittu, shodou okolností byly rohlíčky i můj malý vánoční horor. Moje babička je měla takové, že je pekla i v létě, vždy když měli přijet příbuzní z Rakouska (před revolucí), protože takové nikdo neuměl...Bohužel, její recept u mě nějak nefunguje...Po dlouhém hledání už taky mám ten svůj, jsou hned měkké, chuť ořechů a másla je silná. A tvarování, budeš mi závidět, už léta na to mám lidi - tedy dceru. Roky keramičení nesou ovoce - jeden jako druhý, malinkaté, tak kolem malíčku otočit :o)
    Klidný večer, zdravím Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Ditto, u nas dela rohlicky (a vubec skoro vsechno cukrovi) moje mamka. Rada ji tvuj recept predam, treba se ji bude taky zamlouvat. Mej krasny advent a pokud mozno bez boleni zad, Katerina

    OdpovědětVymazat
  5. Dittko,jsi mooooooooooooooc hodná,děkuji za přání!Už dnes jsem dostala medovinu od medařů,no to ti je dobrota,takovou jsem ještě nepila,tak intenzívní medová vůně a lahoda....teplá i studená!Já se scházím se svou kamarádkou už léta,a dokud neumřem tak to tak bude...je to paráda jak si pokecáme,přesto je to jak říkáš, rozhodnuto někde jinde...škoda,že jsi tak daleko,jsi bezva,jo a to tvé cukroví mám do čtverečku a na něm mám křidélka z vlašáku.Přeji Ti, požehnané a klidné Vánoční svátky,a zase se ozvu mě se nezbavíš, Daja

    OdpovědětVymazat
  6. Heleno, to se máš s tím pomocníkem. Já jsem se dopracovala k namotání na ukazováček a u toho asi zůstane.

    Katerino, u nás, naštěstí pro mě, většinu cukroví taky dělá mamka a něco teta. Listovala jsem k kuchařce od Sandtnerky a ta tam má, v podstatě, identický recept na rohlíčky bez vajíčka. S tímhle těstem se hrozně dobře pracuje a vůbec není třeba jakékoliv podsypání moukou. Třeba se vám doma zalíbí a příští rok uděláte obměnu.

    Dajo, užívejte si tuhle svátkovou tradici na plný pecky co to jde a dokud to jde.
    Jinak jsi mě potěšila - člověk neslýchá každý den, že je bezva. Beru to jako malý dárek velkého významu k novému roku a pod stromeček. A chceš také říci, že kam čert nemůže nasadí ....Daju?! Třeba to někdy vyjde a dáme si spolu tu medovinu :-))

    Moc vás všechny zdravím a přeji hezký zbytek dne. Ditta

    OdpovědětVymazat
  7. JOOOOOOOOOO tak nějak,jsem vymasta,jak říkal děda.Ty podiviny,chichi to je po něm špulka od niti a v každé je strčen jeden ševcovský nástroj třeba šídlo ,špica,navlékač ,on dělal v textilce u ŽIDA jak se tenkrát říkalo mám to jako vzpomínku na milovaného dědu,který mě vychoval chichi...Tak Ti dik..nic není nemožnéééééééééé pa...Však já zase písnu,jinak to nejde Daja.Pa

    OdpovědětVymazat
  8. Ditto, jsou moc pěkné, myslím, že by je máma pochválila, a to na rohlíčky byla opravdu přísná :). Asi mi tu svojí puntičkářskou povahu předala, ale taky máme společné to, že to, co nám nejde a není to nutnost, prostě neděláme. A tak jsme třeba nikdy nedělaly perníčky a na stromeček jsme dávaly ty, co dostala k svátku :).

    OdpovědětVymazat
  9. Kláro, díky. Moc mi chybí.
    S rohlíčky jsem se snažila, ale "jako když střelí" teda nejsou :-) , ale chutnají výborně.
    Perníky už taky nedělám. Nechala jsem toho asi před 5 lety. Nějak mě to přestalo bavit. Moje teta je zvládne perfektně, tak je máme poslední roky od ní.

    OdpovědětVymazat
  10. Taky děláme v podstatě podobné, s mandlemi, jen já mandle ještě před namletím opražím čtvrt hodiny v troubě, mandle tak získají ještě na chuti a zvýrazní se i jejich vůně.

    OdpovědětVymazat
  11. Madlo, musím přiznat, že jsem se snažila je opražit, ale moc brzo jsem ztratila nervy, neb jsem měla strach, že se mi mandle připálí. Příště budu muset sebrat víc odvahy :-)

    OdpovědětVymazat