filigránské švestky

Pro začátek nutno podotknout, že jsem snad v životě nedělala pracnější laskominu, nežli jsou tyto švestky. V přeneseném smyslu je označení "filigránské švestky" zcela na místě.
Na tuto titěrnou práci, vyžadující trpělivost, zručnost a čas, jsem si "zadělala" sama a dobrovolně, neb jsem chtěla zpracovat zbytek krému na slepování kávového cukroví a nechtěla jsem dělat něco tak trapně obyčejného, jako nasypat do krému rozdrcené piškoty, kokos nebo oříšky a uválet malé kuličky tak akorát do pusy. Chtěla jsem něco extra, něco neobvyklého a něco netradičního. Inspirovala mě k tomu vynikající bonboniéra s fíky, máčenými v čokoládě a plněnými lanýžovou (čokoládovou) nádivkou.

ingredience:

• sušené švestky
• 250 ml šlehačky
• 1 lžička solamylu
• cca 150 g tmavé čokolády, nastrouhat
• hrst mletých lískových oříšků (odhadem asi 70 g)
• 2 polévkové lžíce kávového likéru Kahlúa (možno vynechat)
• 125 ml silné černé kávy (možno vynechat)
• blíže neurčené množství rozpuštěné čokolády na finální úpravu švestek

Nejprve v džezvě uvařit ze 125 ml a asi 2 polévkových lžic černou kávu (když začne voda vřít, přidat mletou kávu, nechat zpěnit, odstavit a přefiltrovat). Pak rozmíchat ve šlehačce solamyl, přidat nastrouhanou čokoládu a kávu. Přivést k varu a minutu povařit. Nakonec přidat kávový likér a mleté oříšky. Vychladlou náplň vtlačit do sušených švestek a máčet v rozpuštěné čokoládě.

Toliko teoretický odhad pracovního postupu výroby na základě letitých zkušeností a vánoční pečící praxe (u mně dosti chabé).  A teď něco málo o tom, jak to probíhalo v reálu.

Zbytek náplně byl v lednici, její konzistence pro napchávání do švestek byla tudíž nevhodná, tak jsem ji zahřála a naplnila s ní zdobící něco jako injekční stříkačku, ze které začala náplň okamžitě vytékat, neboť byla moc teplá a tím pádem tekutá. Během několika sekund jsem měla upatlané ruce a tak jsem náplň vrátila zpět do misky a čekala, až trochu zchladne a nebude tak moc tekutá. Mezitím jsem dala rozehřát asi 250 g čokolády na finální máčení naplněných švestek.
Znovu jsem nandala čokoládovou náplň do stříkačky, vzala švestku do ruky a zjistila, že najít otvor po pecce u sušené švestky není zrovna snadné, ale nakonec se podařilo. Vrazila jsem trubičku na konci stříkačky do otvoru po pecce, zatlačila na píst a předpokládala, že náplň krásně vyplní vnitřek švestky (efekt nafouknutí balónku). Náplň vytekla dírou ven, protože švestka měla díry 2 a náplň byla pořád ještě dosti tekutá.
Nakonec jsem to musela dělat tak, že do každé švestky jsem vrazila špičku malíčku, trochu ji tak vytvarovala do šišózního tvaru, ukazováčkem levé ruky ucpala jednu díru a stříkačkou v pravé ruce naplnila švestku (ano, tímto jsem na sebe prozradila, že jsem pravák). Švestku jsem napíchla na párátko, namočila ji do rozehřáté čokolády a čekala, až poleva ztuhne. Poleva netuhla a pořád odkapávala. Hned mě napadlo, že budu plnit švestky až do jara, pokud to nějak neurychlím. Tak jsem to urychlila. Párátka se švestkami jsem zapichovala do housky a po chvíli jsem je položila do papírového košíčku. Houska byla zapatlaná od čokolády a tím pádem nevhodná ke konzumaci na slano, tak jsem ji druhý den použila do zemlbáby.

Nutno podotknout, že švestky plněné čokoládovou nádivkou jsou vynikající.
Pro příště si nejspíše tuhle lahůdku odpustím. Nemůžeme mít vše, že?