celerový salát s jablky

Řekla jsem si, že sem hodím ještě jednu rychlovku, než skončí tento rok. Mohla bych ještě napsat něco málo o kupování kapra v Kladně (rodilý Kladeňák by teď okamžitě poznal, že jsem náplava, protože říkám V Kladně a ne NA Kladně), které bylo utrpením pro prodejce a ještě větším pro mě. Několik let jsem totiž kapra kupovala pořád u stejné party prodejců, kterým šla práce pěkně od ruky, a kterou někdo letos odstrčil a nám podstrčil "umělce", kteří snad rybu ani nikdy neviděli. Byl na ně tak úděsný pohled, že jsem se divila, že mají ještě všechny prsty. A co má tohle společného s poslední uvařenou rychlovkou v tomto roce? Vůbec nic. Jen takový malý "oslí můstek" mezi první větou příspěvku a seznamem ingrediencí.

ingredience:

• 1 hlávka celeru, nakrájená na nudličky (asi jako jsou sirky)
• 2 jablka, nakrájená na malé kousky
• 2 polévkové lžíce cukru krystal (použila jsem třtinový)
• cca 1/2 čajové lžičky soli
• šťáva z 1/2 citrónu
• hrst nasekaných lískových ořechů
• trochu majonézy

V míse promíchat celer s jablky a citrónovou šťávou. Pak přidat cukr, lískové oříšky a trochu majonézy a nechat chvilku rozležet.

Recept jsem dostala asi před rokem od kamarádky a k realizaci jsem se dostala až nyní, tzn. 31. 12. 2011. Salát je vynikající, přímo bych řekla žravý.
Ještě jedno důležité upozornění - celer nestrouhejte, ale dejte si s tím trochu práce a nakrájejte ho, odměnou bude mnohem lepší chuť.

rohlíčkobraní

Vanilkový rohlíček, ikona českého vánočního cukroví a zdroj mého sebetrýznění.

Snad v každé rodině se MUSÍ dělat na Vánoce vanilkové rohlíčky. Prostě musí, aspoň mě to tak přijde. Já jsem o ně nikdy moc nestála. Bylo to cukroví suché s vrstvou moučkového cukru na povrchu, nic pro mě. Ještě jsem si tak vzala rohlíčky u babičky, protože byly ze špajzu pěkně uleželé a změklé, ale stejně bych se bez nich obešla - ať uleželý, nebo neuleželý.

Prvně mi vanilkové rohlíčky zachutnaly před pár lety, když je přinesla kolegyně do práce na okoštování. Vzala jsem si hned recept a na vánoce uválela svoje první rohlíčky a pak ještě asi třikrát, než jsem ...

čokoládový kolet s citrónovou polevou

Internet je plný vánočních receptů, tak jsem si řekla, že též přispěji troškou do toho cukrového mlýna.
Každá rodina má své osvědčené vánoční kousky cukroví a většinu ten základní seznam nemění i po několik generací. Občas přijme nějakého toho vetřelce zvenku, který se pak ujme a zůstane a někdy ten vetřelec vydrží jen jedny Vánoce a pak už se nikdy nevrátí, protože to prostě nebylo to "pravé ořechové".

tati, z čeho jsou vlastně ty dršťky v téhle polívce?

Tento dotaz jsem položila svému tatínkovi, když mi bylo asi 9 let. Zrovna jsme večeřeli dršťkovou polévku, kterou rodiče občas donesli z obchodu. Jako spousta věcí za dob minulých, i tato polévka nebývala často, ale překvapivě byla hustá a dobrá. Tatínek mi odpověděl jen tak mezi dalším soustem polévky, "Přece z kravského žaludku". V ten okamžik jsem vylítla od stolu a vyprskla zbytek polévky do dřezu. Na hodně dlouhou řadu let to bylo moje poslední sousto dršťkové polévky.
A protože časy a lidi se mění, došlo k tomu, že jsem se doma pustila do domácí dršťkové polévky, ale ne hovězí, nýbrž jehněčí.
Nejhorší fáze přípravy je vyčištění žaludku. Protože se jedná o těžkou a náročnou práci, ráda jsem ji přenechala manželovi. Docela ho obdivuji, protože jde o velmi smrdutou činnost, do které jsem mu nezasahovala, takže vlastně ani nevím, jak se mu to povedlo a moc mu za to děkuji.

Následující množství přísad je na polévku z jednoho jehněčího žaludku, ale každá kuchařka/kuchař to celkem snadno přizpůsobí, i bez převařování, na klasickou dršťkovou.

krémová polévka, jak jinak než dýňová

Tak už jsem také propadla tomu dýňovému šílenství, zatím jen v kuchyni.

Kamarádka mi přivezla tři menší dýně, jednu tmavě zelenou s oranžovou dužinou a dvě oranžové dýně hokkaidó. Nejprve jsem si naivně myslela, že dýni odříznu spodní část, vydlabu vnitřek a zůstane mi krásná zelená slupka i se stopkou a já do ní nožem vyřežu kytičky a srdíčka a lístečky  a dovnitř dám svíčku a ono to bude krásně svítit do noci a ..... a chyba lávky. Slupka byla tvrdá a dužina taky a bylo po parádě. Dýni mi musel nakrájet manžel, protože já bych se mohla při porcování tak tvrdé dýně leda probodnout, nebo si amputovat jeden a více prstů. Nakonec jsem si "jen" zasekla nůž do kloubu ukazováčku, když jsem okrajovala z dílků tvrdou slupku a musela jsem být ošetřena pomocí náplasti, protože krve bylo jak z vola.

Tu první dýni jsem zpracovala na polévku s chlebovými krutony.

koláč, nejenom borůvkový

Toto je opět jeden z receptů z kuchařky French Kitchen. V knize je vedený pod názvem "borůvkový koláč", který lze připravit i z jiného drobného ovoce (jahody, maliny, ostružiny, rybíz, angrešt, ... ). Zatím jsem ho dělala ze směsi ostružin, rybízu a kanadských borůvek. Těch lesních borůvek bylo letos nějak málo, tak jsem nepohrdla těmi kanadskými, které se ale nehodí jako náhražka těch lesních (mám to vyzkoušeno - buď použít kanadské borůvky ve směsi s jiným ovocem, nebo použít jen lesní borůvky).

vepřová terina

Tento recept mám z kuchařky The French Market od Joanne Harris (skoro každý viděl film Čokoláda nebo četl knihu Čokoláda), který se v originále se jmenuje terrine de campagne, venkovská terina. Recept není složitý, není náročný na přípravu, je obtížný asi jako naše sekaná. Teriny mají svůj původ ve francouzské kuchyni a dělaly se vlastně ze zbytků masa s přidáním koření. Terina je také název hliněné nádoby, ve které se toto maso připravovalo. Mě postačila taková ta plechová "rakvička", ale kdo má pravou terinu nebo porcelánovou, tak ji určitě použijte.

rychlý broskvový sorbet

Máte doma pěkně vyzrálé broskve a už z nich nechcete dělat další kompot a broskvové zavařeniny máte na rozdávání?
Vezměte si pár broskví, neloupejte je, vyndejte pecky, nakrájejte je na menší kousky a dejte do mrazáku. Zítra, nebo někdy jindy, je z mrazáku vyndejte a připravte si z nich broskvový sorbet.

velmi snadná bublanina

Bublanina je piškotový moučník, který snad nesmí chybět v žádné rodině během léta. Některá těsta na bublaninu jsou vláčná (já tomu říkám "mokrá buchta"), jiná jsou hodně piškotová (to zase říkám, že se "práší od pusy") a ty moc nemusím.
Před lety jsem někde vyštrachala velmi snadný bublaninový recept, který s úspěchem používám.

angreštový koláč a tak trochu kouzlo nechtěného

Angrešt mám nejraději ve dvou podobách - v koláčích a jako zavařeninu. To platí o těch nových odrůdách, které mají být odolné vůči padlí. Zlaté voči, ani náhodou. Angrešt ze starých odrůd mám nejraději syrový, čerstvě utržený a ihned snědený. To jen tak na okraj.
Protože mám tři stromky nových odrůd, které nejsou chutí nic moc, dělám z nich pouze koláče drobenkové nebo kynuté.

Těsto dělám pořád to samé. Recept na něj je zde. Z daného množství jsou dva koláče přesně na velikost hlubokých plechů.

džem z černého rybízu za studena

Černý rybíz je děsně zdravý, ale málokomu chutná. Aspoň mě to tak přijde.
Na naší mini zahrádce mám jeden stromkový černý rybíz, který stačí na výrobu asi 9 skleniček džemu a ještě trochu zbude na přidání do "pečeného čaje" nebo do džemu z červeného rybízu.
Recept na tuhle dobrotu jsem před lety objevila na internetu a hned zkazila asi polovinu dávky tím, že jsem uvěřila, že ji mohu skladovat někde ve špajzu, protože má v sobě hodně cukru. Omyl. Od té doby ji dávám do lednice, kde se nekazí. Poslední skleničku si vždycky beru někdy na jaře.

ingredience:
Džem zpracovávám po menších dávkách, takže množství surovin je právě na tuto jednu dávku.

kapustová polévka z trhu

Nějakou dobu mám chuť na kapustovou polévku, Aby byla pěkně hustá a s nějakou dobrou klobáskou. Včera jsem měla kliku a na trhu koupila skoro vše potřebné: mladou kapustu, klobásu na prkýnko (tak jí říkal řezník), nový česnek a dobrý chleba k přikusování.
Dělám polévky husté (takový eintopf), které jsou jako hlavní jídlo. Takže, jak na to!

růžičko růžová, nádherně voníš, skvěle chutnáš

růže stolistá (R. centifolia)

Mám ráda botanické (přírodní) růže. Jsou krásné, nádherně voní a dají se z nich připravit rozličné pochutiny - zavařeniny, želé, likéry, sirupy a čerstvými  okvětními lístky ozdobit salát nebo dort.
Růže jsou jedlé všechny, ale na zpracování se používají ty hodně voňavé, aby se se dala jejich vůně přeměnit v chuť.

Na zahrádce mám růži stolistou, která se hojně používá s růží damascénskou na výrobu růžového oleje (při výrobě oleje ještě vzniká růžová voda). Ještě jsem si zasadila galskou růži, která je taky pěkná a měla jsem růži damascénskou dvoubarevnou, ale ta mi vymrzla a já ji již několik let nemohu sehnat.

sezónní ovocný koláč

 
Tuhle dobrotu můžete péct od jara, kdy začíná rebarbora, až do zimy, kdy jsou dobrá zimní jablka. Nemusí se dělat z jednoho ovoce, ale i z více druhů. Takový koláč je pak ještě lepší. Když si dáte do úst kousek rozpečeného ovoce a kousek výborného těsta s ještě lepší ovocnou šťávou, dostanete se skoro do "koláčové nirvány". Nevím sice, co to je, ale vím, že tenhle koláč je z kategorie: Jdu si rychle urvat kousek, za hodinu nebude!
Jako vždy je příprava nenáročná. Výsledek, spokojení mlsouni, jest zaručen.

bye, bye, PFF

Letošní Prague Food Festival máme za sebou. Dojmy jsou dosti rozpačité, protože během posledních dvou, možná i tří let se festival dobrého jídla dostal do kategorie masové akce. Nic na tom nemění, že bylo vybráno pěkné prostředí Královské zahrady u Letohrádku královny Anny, kde se zdálo, že bude dosti místa pro návštěvníky. Opak byl pravdou. Takové davy lidí na pár chodnících (na trávníky byl vstup zakázán) se logicky nemohly pořádně vejít. Nejhorší situace byla v místech, kde z každé strany chodníku byl stánek. V takovém místě bylo prakticky nemožné projít. Lavičky by se daly spočítat na prstech jedné ruky, místa kamenných zídek byla obehnána barevnou páskou "VSTUP SE ZAPOVÍDÁ" a stolků, kde by si člověk mohl položit talíř a sníst si vybrané jídlo, bylo snad ještě méně než laviček.

sobota, pár minut po otevření

Na festival jsme šli v sobotu od 12 hodin (to se otvíralo) a víceméně všechny fotky jsem udělala během následující půl druhé hodiny. Pak už se mi přes ty davy lidí ani nechtělo moc fotit. Divím se, že jsem ten foťák v některé z tlačenic neztratila. Ještě jsme měli štěstí, že jsme si stačili odskočit na toaletu v této době, protože později už to bylo prakticky nemožné. Fronty na toalety byly snad delší než na jídlo.
Nutno ještě podotknout, že se mi letos přišel lepší výběr jídel. Loni jsme dost dlouho bloumali sem a tam a nějak si nemohli vybrat. Ale ty ceny! Už loni jsme si říkali, že to je těžce předražené, tak letos to bylo tuplem drahé. U některých restaurací byl poměr cena - výkon hodně nevyvážený ve prospěch ceny, běžně se říká, že cena byla nestydatá. U pár restaurací byl tento poměr celkem vyvážený a vždy to jídlo bylo moc dobré.  No, a počasí se taky vydařilo.

francouzský zelný koláč k obědu, večeři, nebo jen tak

Moje povědomí o zpracování zelí není nijak veliké. Připravuje se jako příloha k čuníkovi nebo k některému domácímu opeřenci, někdo do zelných listů balí maso a pak ho upeče a někde se z něj dělá i štrůdl.
Já jsem v kuchařkách od Joanne Harris (zmínila jsem se o nich v mém prvním příspěvku prolog) objevila zelný koláč z francouzského regionu Auvergne. Teď jsem se konečně dočkala letošního zelí a hned recept vyzkoušela.

jarní klasika z rebarbory

Miluji koláče z rebarbory a je jedno, zda je to typ, který má těsto vespod, nebo typ s těstem navrch. Říká se, že po Sv. Janu (24. 6. ) by se koláče, ale i jiná jídla z rebarbory, měly jíst s notnou dávkou mléčných výrobků, protože rebarbora začíná mít v sobě velké množství kyseliny šťavelové (ta je ve všem ovoci a způsobuje jeho kyselost). Tento problém s koláčem se dá řešit tak, že pod rebarboru dáme ochucený tvaroh a na něj nakrájenou rebarboru, ale o tomto koláči až příště.

horká čokoláda pro tři

Zapomeňte na "zaručeně vynikající" rozpustné čokolády typu: přidej horké mléko a vypij! Většina těchto horkých čokolád je přeslazený, chuť čokolády postrádající nápoj. Hustotu (pokud si na to drink hraje) nahradí škrob, takže nakonec toho cukru do sebe dostanete ještě více, než je inzerováno na výrobku.

domácí játrová paštika

Po čem chutná játrová paštika? No, přeci po játrech!

U těch kupovaných si někdy nejsem moc jistá, po čem vlastně chutnají.

Když dostaneme chuť na tuto dobrotu, a když nezapomenu koupit kuřecí játra, je tahle domácí dobrota hotova za chvilku. Opět nic složitého, naopak velmi jednoduchého. Jednu vadu to přeci jenom má. Játra se namáčejí den předem v mléce.
Paštika se dá servírovat jako předkrm třeba při slavnostní rodinné sešlosti, nebo s čerstvým pečivem jako jednoduchá večeře ve všední den.

lilková pomazánka

Pomazánka z pečeného lilku je jedna z našich nejoblíbenějších studených rychlovek. Příprava není složitá, výsledek je zaručený - spokojení jedlíci.

ingredience:
Množství přísad je orientační, záleží na chuti každého z nás.

• 1 lilek
• 4 plátky naložených sušených rajčat, nakrájet
• 3 plátky schwarzwaldské šunky, nakrájet nebo natrhat
• 1 - 2 čajové lžičky kapar, trochu nasekat
• 1 stroužek šesneku, prolisovat nebo utřít
• 1 chilli paprička (sušená, naložená nebo čerstvá), rozemnout nebo nakrájet
• asi 2 - 3 polévkové lžíce strouhaného parmezánu Gran Moravia
• 1 polévková lžíce majonézy (lze nahradit řeckým smetanovým jogurtem)
• 1 polévková lžíce bílého jogurtu
• trochu citronové šťávy
• bazalka, nejlépe čerstvá, nasekat
• asi 1/4 lžičky mletého kmínu
• na dochucení sůl a mletý pepř

Lilek omýt a na pár místech slupku propíchat vidličkou nebo nožem, dát péct do trouby. Když je lilek měkký a slupka svraštělá (peču ho klidně hodinu), vyndat a podélně rozříznout (pozor na horkou páru). Chvíli nechat lilek stydnout, mezitím pustí i trochu vody (tu slít). Měkkou dužinu vyškrábat a rozcupovat třeba vidličkou (nemixovat!!! úplně se změní chuť). Vychladlou dužinu promíchat s ostatními přísadami. Podávat na čerstvém nebo opečeném pečivu.

Tohle jídlo nám hrozně chutná a nikdy nezbude do druhého dne. Myslím, že by tato lilková pomazánka mohla klidně sekundovat nějakému grilovanému masu.
Pokud nemáte zrovna po ruce schwarzwaldskou šunku, nebo nějakou podobnou, nezoufejte. Pomazánka je dobrá i bez ní.

jehněčí kořínek na smetaně

Kořínek, plíčky, pajšl. Před hodně lety celkem časté jídlo v obyčejných restauracích, jídelnách a vývařovnách. Nejčastěji se dělával na kyselo ve smetanové omáčce.
Já jsem tohle jídlo znala pod názvem plíčky na smetaně a myslela jsem si, že je pouze z plic. Před časem jsem někde zaslechla "telecí kořínek" a netušila jsem, která že část telete to vlastně je. Dopátrala jsem se, že to jsou nejenom plíce, ale také játra, jazyk, slezina a srdce.
Jehněčí kořínek na smetaně je náš letošní velikonoční pokrm. Vařila jsem ho prvně a myslím, že jsem byla úspěšná.

pečený lilek s rajčaty

Pečený, nebo taky gratinovaný lilek s rajčaty je vynikající lehké jídlo, které se dá jíst teplé i studené. Pro vegetariány a dietáře lehká večeře, pro masožravce výborná příloha ke grilovaným masům.

sladký žemlový nákyp

Tento druh nákypu se peče v Británii a ve Francii. Říká se mu ztracený chléb a u nás je to obdoba žemlovky. Zpracují se starší kusy bílého pečiva ve velmi chutný a jednoduchý pokrm, který může být podáván jako samostatné jídlo nebo dezert.
Před pár dny jsem z kynutého těsta s rozinkami upekla věnec, na  který se použije prakticky stejné těsto jako na jidáše nebo briošky. Těsto má v sobě minimum cukru a hotové pečivo se ještě před jídlem dochucuje medem, máslem a marmeládou, a nebo čerstvým sýrem (typ Lučina) s marmeládou. Rodině tenhle druh pečiva zrovna moc nešmakoval a tak jsem ze zbytku udělala nákyp. Musela jsem přidat ještě jednu housku, aby toho bylo trochu víc.

čočkové koláčky pro zdravé mlsání

"Překvapivě lahodné čočkové koláčky (cookies)". Tak tomu jsem moc nevěřila, když jsem na ně narazila na jednom zahraničním blogu o domácím vaření.
Z receptu jsem měla trochu pocit, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Asi to bylo tou čočkou v seznamu ingrediencí.
Nedalo mi to a recept jsem vyzkoušela. Složení receptu jsem trochu upravila a výsledek byl velmi uspokojivý. Kdo má rád zdravou stravu, aspoň občas, tak si určitě přijde na své.

čerstvý salát s chlebovými krutony

Máme tu jaro, tělo si žádá přísun vitamínů, tak proč mu je nedopřát. Pravda, zatím máme k dispozici zeleninu z obchodu, ale to zas tolik nevadí.
Tenhle salát dělávám celoročně a složení použité zeleniny se mění dle nabídky obchodů a tuzemských pěstitelů zeleniny.

zločiny z kuchyní

Asi by bylo vhodnější napsat do názvu příspěvku "zločiny z vývařoven a výroben", ale takhle to vypadá víc "dramaticky".
Část gastronomických zážitků - zločinů, které tu popíši, se stala víc jak před dvaceti lety. Některé někde určitě přetrvají dodnes, některé se vytratily a některé se objevily teprve v letech nedávných.
Možná se mnou budete souhlasit, možná ne a možná se shodneme jenom v něčem.

Vše, níže popsané, jsem zažila na vlastní kůži jazyk.

dušený divočák po toskánsku

Scottiglia di cinghiale, neboli dušený divočák je toskánská specialita. Obvyklá doba pro přípravu tohoto výborného pokrmu je na podzim, ale protože Toskánci scottiglia di cinghiale velmi milují, dávají si maso do mrazáku (a to je co říct), aby byla možnost si jídlo připravit i během roku.
Protože jsme měli ještě nějaké zbytky divočáka na mrazáku, bylo rozhodnuto. Bude toskánský dušený divočák.

prolog

Tak jo, je 27. března, já mám svátek a začínám s kuchařským blogem. Někdo může podotknout, že jsem zaspala, že tahle módní vlna je tu dávno, a že se jenom opičím. Jo, je to tak a mě je to fuk.

Patřím mezi jedince, kteří kouzlo vaření objevili dosti pozdě a ještě je k tomu "dokopaly" televizní pořady. V mém případě to byl pořad BBC s Ainsley Harriottem před 9 lety. Bylo to vtipné a člověk měl najednou pocit, že vařit je snadné, a že nemusí v kuchyni strávit celý den, aby to za něco stálo. Bylo mi 38, byla jsem na rodičovské dovolené (nevím, proč se tomu říká dovolená) a vaření jsem nijak zvlášť neovládala. Tak jsem začala vařit dle receptů z pořadů BBC, ale i experimentovat a ne vždy s úspěchem. To by se dalo shrnout do dvou příhod se synkem (teď je mu 10). Ta první proběhla asi před 2 roky a po zavolání  "pojďte k obědu" slyším: " Tati, já to maminčino vaření zrovna dvakrát nemusím". V tomto případě šlo o experiment s pečenou zeleninou. Ta druhá se odehrála asi před 5 lety úplně beze slov. Upekla jsem čokoládový dort dle receptu mé kamarádky a nesla kousek našemu sousedovi. Synek to zmerčil, rozběhl se za mnou, a když uviděl, že ten kousek dortu dávám pryč z domu, rozplakal se. Tak nevím, ale párkrát se to povede a párkrát ne.